Tak jo, mám za sebou první čtyři dny v Americe. A je to docela intenzivní. Spousta věcí tu je neuvěřitelně zajímavá. Spousta věcí mě vytáčí. Pro milion drobností jsem rád, že žiju v Evropě. Pro další milion lituju, že nežijeme trochu víc jako Američani.
Začalo tu už na přepážce US Customs Service na letišti JFK. To je to místo, kde se rozhoduje, zda vás do Států pustí nebo ne. Shodou okolností jsem byl u přepážky, kde byl neuvěřitelnej hezoun na druhé straně. Svaly, ramena, skvěle střižený účes a zbraň u pasu. Vrr. Když vzal do ruky razítko a sebejistě otiskl povolení ke vstupu na sedmé straně mého pasu, bylo jasné že to bude super. A pak to ještě vylepšil přísnou angličtinou: Welcome to States, sir. Enjoy you stay. You bet I will!
A od té doby jsem prakticky celý den srostlý s angličtinou. Vzpomínám, jak jsem byl na gymplu po hodině konverzace s Plsovou docela unavenej. Tak tady to je prakticky 24/7. Největší potíž s porozuměním mám se Sarah: je původem z Číny, ale žije v Austrálii. Takže má silný akcent a nějak zapomněla artikulovat a já tak chytám každé páté slovo. A to je docela problém, když mluví ve dvouslovných větách. Nepřidává tomu ani to, že z 10 lidí tu jsme jen 3, kteří nejsou rodilý mluvčí, takže se mluví dost rychle, polykají se části slov a já se tak občas přistihnu, že jen kývám hlavou a modlím se, že to nebyla otázka.
A teď mé první poznatky:
- Všechno tu je obrovské: ve lžíci na polévku bych klidně mohl podávat ristretto, do mikrovlnky bych si lehnul a do trouby by šel zaparkovat Mini Cooper. Do kanálu na okraji chodníku by vám v pohodě spadnulo (evropské) dítě a do pračky se tu vejde neuvěřitelných 135 litrů prádla. Takže tak 3 obrovské koše. Mléko se prodává po galonech (3,78 litru) a mouka po 5 kilech.
- Nikdo nezhasíná: ceny energií tu jsou nízké, takže se zhasínáním se nikdo neobtěžuje. Světla tu svítí celý den jen tak. Strašně mě to rozčiluje. A když po ostatních zhasínám, říkají mi, jak jsem zodpovědný a jak je to super. Super!
- Všude běží klimatizace na plný koule: takže lidi sedí v restauraci ve svetrech, protože tam je prostě zima. Zatímco venku je 30 stupňů a 90% vlhkost. Takže každý přechod z venku dovnitř je neuvěřitelný šok.
- Všechno tu je promyšlené: tak třeba nad sporák přímo pasuje mikrovlnka, která má ze spodu i digestoř a světlo. Takže si při vaření svítíte mikrovlnkou a ještě vám odvádí přebytečnou páru od hrnců.
- (Skoro) všechno tu je možné: v co-workingovém centru, kde máme hodiny a stáž, jsou například lidé, kteří se věnují designu krmítek pro ptáky, které ty ptáky fotí při krmení a posílají vám fotky do mobilu. Ano. To je jejich práce. Ano. Mají na tuhle vychytávku investory i kupce.
- Třídění odpadů tu je spíš taková hra: lidé tady se snaží třídit a mají na to kontejnery. Problém ale je, že mají jeden na všechny druhy tříděného odpadu a nedělají si starosti se vším špinavým. Takže s dobrým úmyslem třídí kelímek od jahodového smoothie, které ale nedopili, takže všechen papír se zamatlá a třídění je pryč.
No a teď už je čas jít. Máme 4th of July a míříme do města. Připravují ho už od středy. Něco mi říká, že to bude obrovské. Jak jinak.