Když se sami sebe zeptáte, jaké je vaše nejoblíbenější Místo, co bude odpověď? Domov? Babiččina postel s duchnama? Kavárna za rohem? Vyhlídka nad Prahou? Les na Šumavě?
Mým je dost pravděpodobně letiště. Vždycky mi totiž do života zasahuje s příslibem nových zážitků a nových zkušeností.
Protože, když pro někoho na letiště jedete, je jisté, že vás naučí něčemu novému. Já jsem se naposledy učil trpělivosti, když jsem kluky z Ameriky v našem programu #HUBCrawl16 učil povlékat peřiny a napínat prostěradlo. Když jeden z nich vzal do ruky povlak na peřinu a s podivným nepochopením se na mě otočil s otázkou: Tohle je spacák? potřeboval jsem nejprve notnou dávkou sebeovládání, abych se nezačal hloupě smát a následně ještě větší dávku nadhledu pro tři kluky z US, kteří ve 20 letech ještě nikdy nepovlékali postel. Ale učil jsem se i od Krise – Australana, který před 8 měsíci zabalil batoh a vydal se do světa. Začal v Indii a pak se přesunul do Evropy. Zatím má na kontě 29 zemí světa, ale z Prahy pokračoval objevovat Balkán, takže věřím, že teď už jich má ještě víc.
No a když na letiště míříte naopak za odletem, pak je dobrodružství zaručeno. A začít může už neplánovaným zpožděním letu. Jako teď mně :)