Inspiruj | březen

March 20, 2017

Dneska začneme trochu ztěžka.

Amy je spisovatelka, u které se z podezření na slepák vyklubala rakovina vaječníku. Nezbývá jí už příliš času, a tak se rozhodla vytvořit seznamkový profil svému manželovi. A její You May Want to Marry My Husband se dostalo až do New York Times.

Jak se mstíme na dětech? Ottovo alarmující shrnutí českého školství v roce 2017, které spíše než vzdělává, produkuje. Ve velkém objemu, unifikované formě, s představami o světě, ve kterém už dávno nežijeme.

What if se ke mně zase vkradlo pod peřinu. A může za to Emma. Ne Stone ale Watson. A její speech na loňském One Young World. Mluví o tom, že našla svůj tribe. A já jí to prostě věřím. A ptám se, zda jsem našel ten svůj – myslím, že stále hledám. Jestli nemáte 8 minut na celé video, začněte na 2:40 a do minuty máte hotovo.

Fake News Land nebo taky Veles. Makedonské město o 55000 obyvatelích je domovem více než 100 pro-Trupovsky orientovaných webů a místní mužíci v teplákách se třemi pruhy dost možná rozhodli o výsledku amerických voleb. Nepokrytě financování Kremlem.

Pixar vypráví skvělé příběhy a teď ve spolupráci s Khan Academy otevírá online kurz, kde to naučí i nás. Já jsem zapsanej.

A než se začneme učit, pusťte si následující minutu a 54 vteřin blaha. Dle mého jde o nejlepší přeložený filmový voiceover. Zavřete oči a nechte se unášet. Protože vše nové potřebuje přátele.

Může být runway budoucnosti kruhová? V BBC si myslí, že jistý potenciál to má.

Amal Clooney nejen ulovila George a je nádherná, ale taky má koule na to předtsoupit před UN a hezky zvostra jim říct, že jejich nečinnost v otázce ISIS zapříčinila genocidu.

A jak jdou vaše novoroční předsevzetí?

Na co se kouknout

Barakah Meets Barakah

ČSFD: NA | Rotten Tomatoes: 100%

A smart, charming, and bittersweet tale about the Saudi millennial generation and their take on the social and political restrictions that stand in the way of meeting and mingling with the opposite sex.

Pro Saudskou kinematografii/kulturu přelomový snímek.

#copravectu

The Circle

Dave Eggers

Ještě před příchodem do kin – s Emmou a Tomem – jsem sáhl po téhle antiutopii. Zatím jsem na začátku, ale bude to jízda.

Better to be at the bottom of a ladder you want to climb than in the middle of some ladder you don’t, right? ― Dave Eggers

Co se stane, když se odstěhuješ do ciziny | What happens when you move abroad

March 8, 2017

Byl podvečer, 24. ledna 2016, když jsem se v hotelovém pokoji v anglickém Watfordu rozhodl. Odpověděl jsem ano na vzrušující a zároveň děsivou pracovní nabídku. A 8. března jsem na pražské Ruzyni se slzami v očích mával rodině a kamarádům na rozloučenou a s jednosměrnou letenkou jsem nasedl na nablýskaný Boeing 777 na cestě do Dubaje. A dneska je to přesně rok. A tady je pár lekcí, které jsem se za tu dobu naučil.

Lekce 1: Neexistuje nic jako "normální"

To, jak já žiju svůj život rozhodně neznamená, že stejným způsobem žijí i ostatní. Život v zahraničí naprosto přepsal to, co označuji jako "normální". A právě v Dubaji to je nejvíc patrné – lidé ze všech koutů světa usilující o splnění svých snů. A je jedno jak velké ty sny jsou, každý má jiný způsob, jak jich dosáhnout.

Lekce 2: Neveřit médiím

Na Silvestra jsem v jihokorejském Soulu viděl dvě proti sobě stojící strany. Jedni burcovali za okamžité svržení prezidentky z jejího postu, ti druzí naopal rokovali za její setrvání ve funkci. V Evropě a na Blízkém východě jsem však vídali jen jednu stranu – tu, která si přála její hlavu. Nejen to mě nutí všechno podrobovat kritice, ptát se a zjišťovat.

Lekce 3: Méně se obávat

Když se stěhujete, balíte jen to nejnutnější. Já jsem svůj život nacpal do jednoho kufru. A po několika měsících jsem si uvědomil, že mít tak málo věcí s sebou nese i výhodu – máte jen málo věcí, o které se strachovat. A to činí můj život jednodušší.

Lekce 4: V zahraničí jste "bezboxí"

Populární myšlení outside the box tu prostě nefunguje z jedoduchého důvodu – nemám žádný box. Všechno je nové a já se musím přizpůsobovat za pochodu. Zkouším to. Někdy se mi nedaří. Někdy naopak ano. V obou případech se učím.

Lekce 5: Chvíle samoty přijdou

Chvíli mi trvalo zvyknout si být sám se sebou. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že to je fajn. A teď už mi nevadí vyrazit sám na večeři a projít se po pláži. Sám. Se svými myšlenkami. To je dost osvobozující.

Lekce 6: "Kdybych tak měl/a víc štěstí/odvahy...

...udělat ten krok co ty, určitě bych to udělal/a." To někdy slýchám, když vyprávím o svých dobrodružstvích. Nenechte se ale plést, od chvíle, co jsem dostal tu nabídku, se mi nespalo lehce. A odvaha toho příliš nezmohla. Rozhodl jsem se kvůli pocitu uvnitř. Chtěl jsem to alespoň zkusit. A věděl jsem, že když to nezkusím, budu si to dříve nebo později vyčítat. A tak to vlastně až tak děsivé nebylo. Není to štěstí, které uspořádává naše život – jsme to my.

Lekce 7: Turistou ve vlastním městě

Život pokračuje dál, ať už se mnou nebo beze mně. Věci se mění. Lidé se mění. A to je v pořádku. Jsou party, na nichž chybím, kamarádům se (už) rodí děti a meškám narozeninové oslavy. To je obtížné, ale nevyhnutelné.

Lekce 8: Přátelství buď upevní nebo vychladne

Odstěhovat se od kamarádů za velkou hromadu písku bylo obtížné. Je to obtížné. A někteří kvůli tomu ztratili kontakt, jiní jsou naopak mému srdci ještě blíž. Ti, kteří mě ve svém volnu přijíždí navštívit.

A jestli jsi dočetl/a až sem, mám ještě jednu věc, kterou bych rád napsal: musíš říct ano. Ano svému snu. Ano sobě. Ano. Ano, ty to totiž můžeš zvládnout. Opravdu můžeš. Není tu nikdo jiný než ty, kdo musí dát požehnání. Jsi to ty, kdo uvádí věci do pohybu.

Ano, můžeš!

On 24 January 2016, in a hotel room in Watford, England, I made undoubtedly one of the biggest decisions I have ever made. I said yes to an exciting yet terrifying job offer I had received some months earlier. On 8 March 2016, I cried last goodbyes to friends and family at the Prague Airport and boarded a Dubai-bound shiny stunning Boeing 777 with a one-way ticket in my hand. And here we go – 8 March 2017. One year has passed and there are a couple of things I've learnt so far.

Lesson 1: There's no such thing as normal

Don't be fooled into thinking that how you live is similar to how everyone else does. Living abroad completely shattered my notion of normality. There are other ways of doing things and there is no better place to see that than Dubai. People from all over the world squeezed in a city chasing their dreams no matter how big they are.

Lesson 2: Do not believe the media

Seeing Seoul in my own eyes at the time of the presidential affair taught me to question everything. Everything! We didn't see the one-sided public opinion as it was presented by the media in Europe or the Middle East. Questioning and witnessing things on your own is the only way in my opinion to keep up with the buzzing world around you.

Lesson 3: Worry less

When you need to move, naturally you only pack the essentials. One piece of luggage and that was it. And after couple of months I realized that having so little - and so little to worry about - makes my life easier.

Lesson 4: Abroad, you are box-less

I simply don't have to think outside the box - because there is no box. Every corner is new and I need to adjust on-the-go. I do and try; sometimes I fail, sometimes I adapt and sometimes I succeed but I keep learning.

Lesson 5: There are 'all-by-myself' moments

And it took me a while to realize that it's just fine. I no longer mind the company of just me. And that it's fine to invite myself and myself only to a dinner date followed by a walk by the beach. And that makes me feel liberated.

Lesson 6: "If only I had enough luck/courage...

...to do the same you did, I would totally do it." Some people tend to say so when I talk about my adventures, but don't be fooled: I've been scared since I received the job offer, and courage didn't do much to help. The decision was mainly made because of a feeling I had deep down inside. I wanted it. I wanted to try. And I wanted it so badly that failing was no longer scary anymore. It's not good luck which makes your fate - it's you.

"It’s a dangerous business, Frodo, going out your door. You step onto the road, and if you don’t keep your feet, there’s no knowing where you might be swept off to.

Lesson 7: I became a tourist in my own hometown

Life goes on with or without you. Things change. People change. And that is fine. Parties are thrown, kids are being born and anniversaries are being missed. That is difficult but unavoidable.

Lesson 8: Friendships grow or die

Putting a large body of sand between me and my friends was hard. It's HARD. Some distanced themselves, some came even closer. But those who use their vacation days to come visit are the one who matter. Absence makes the heart grow fonder.

If you have read so far, I have one last thought to share with you: you gotta say yes. Yes to your dream. Yes to you. Yes. You can make it. Yes you can. There is no one else to approve your dream but you. It's you and you only who has to make it happen.

Yes you CAN!

Inspiruj | únor

February 11, 2017

Trang to zvládla pod 30. Ne však vteřin ale let. Mám obrovskou radost, že na mě tahle holka vykutálená vykoukla z letošního Forbes 30 pod 30 a se svým Českovietnamskem baví stále více lidí. A asi aby toho nebylo málo, je tam i další známá – Alex a její batohy.

Tvůrci The OA potvrdili druhou sérii. A tak nezbývá než se těšit, protože something always survives.

Rukavice you gonna glove. To je jemná kůže, tradiční italský um šití a švih české značky Harazym, o kterou se začal zajímat český Forbes, a která představila kampaň #IGLOVEYOU. And I glove them ♥

Aretha Franklin je čiperná babička, co se v 74 letech chystá do (zaslouženého) důchodu, ale než se tak stane, střihne si ještě poslední desku.

Jarní #MBPFW ve znamení haute couture. Jarní edice představí vůbec první přehlídku vysoké krejčoviny od italského designéra Francesca Scognamiglio. A do té doby si můžete připomenout mé behind z podzimní edice SS17.

Mr. Erbil není postava z románu, ale pánský klub iráckých Kurdů. A Erbil je město, které je na dohled válečné zóny severního Iráku. O to překvapivější je jejich existence. V perfektně padnoucích oblecích a s plnovousy hebčejšími než samet (hádám) dobývají Facebook, Instagram a už si jich všimli i v BBC. A to kvůli sociálnímu rozměru jejich aktivit – lepšímu postavení žen v jejich společnosti. A je jen otázkou času, než po nich šáhne někdo z fashion weeků.

Ren Hang. Tohle jméno vám asi nic neříká, ale v Číně působí značné pozdvižení. Pro jeho umělecké fotky, které zachycují mladá, čínská, obnažená těla. A to je v Číně problém. O to větší pozornosti se mu dostává. Jeho pojetí fotografie mi tak trochu připomíná Martina Faltejska. PS: Čínský pinďouři included. A na Dazed i trocha prsíček.

A stejně tak AmFam Evropanům moc neřekne. American Family Insurance však ve spolupráci s BBDO střihli dojemnou reklamu Judo Kid a vyneslo jim to ocenění za nejlepší užití Short-Form Fiction. Zaslouženě? Mrkněte sami.

Všichni už (dávno) milujeme Dánsko. Nekonečné cyklostezky, severský cit pro design, minimalistická móda, Henrik Vibskov – u nás k dostání v Basmetee. Dánové se z nás však rozhodli vymáčknout ještě trochu citu a lásky a představili reklamu All that we share. Skvělý počin v aktuálním politickém klimatu.

Na co se kouknout

The OA

ČSFD: 78 % | Rotten Tomatoes: 73 %

O dívce, která si říká The OA. O dívce, která byla slepá. 7 let o ní nikdo neslyšel a na zádech má jizvy, jejichž původ nedokážeme vysvětlit. Príběh, jež se tváří jako daleká budoucnost, ačkoli se odehrává každý den. NDE.

Abstract: The Art of Design

ČSFD: NA | Rotten Tomatoes: NA

A ještě jedna libovka z Netflixácké dílny. Vizuální dokumentární orgie. Hned první díl ukazuje Christopha Niemanna a jeho práci pro The New Yorker. Jemu patří úvodní obrázek tohohle měsíce.

#copravectu

The Course of Love

Alain de Botton

Po skvělém Umění cestovat jsem objevil Alainův nový kousek. O dvojici, která si myslela, že all you need is love. Ale co když vztah v postmoderní společnosti potřebuje mnohem víc?

Despite the liberal atmosphere of our time, it would be naive to assume that the distinction between 'weird' and 'normal' has disappeared. It stands as secure as ever, waiting to intimidate and herd back into line those who would question the normative limits of love and sex. It may now be deemed 'normal' to wear cut-off shorts, expose bellybuttons, marry someone of either gender and watch a little porn for fun, but it also remains indispensably 'normal' to believe that true love should be monogamous and that one's desire should be focused exclusively ozone person. To be in dispute with this founding principle is to risk being dismissed, in public or private, with that most dispiriting, caustic and shameful of all epithets: pervert.