Tak téhle otázky jsme se vážně bál. Když jsem zjistil, že jsem ono místo na letní škole dostal, byl jsem zrovna na eskalátorech z metra na náměstí Republiky. Skoro mě to povalilo. Skákal jsem nadšením. Všechno to snažení, nespočet formulářů a e-mailů mělo smysl. Týden před odletem už to taková prča nebyla. Asi to taky znáte, ten hlas v hlavě, který prostupuje celým tělem a klade nepříjemné otázky. Co tam budu dělat? Zvládnu tam vůbec dorazit v pořádku? Zvládne tam dorazit můj kufr? Ideálně ve stejném časovém horizontu? A co když nikomu nebudu rozumět? Možná jsem se neměl hlásit…
Asi to k tomu prostě patří. Pochyby. Ono nevědění, co se bude dít. Až ale příště přijde příležitost, o které vám ten šimravý pocit v břiše napoví, že to je TO (sem si dosaďte své TO, ať už je jakékoli), jděte do toho. Je jedno, kolik úsilí budete muset vynaložit a to mi věřte, že bez úsilí to nepůjde. Je jedno, kolikrát budete mít pocit, že to prostě nejde zvládnout a je i vlastně jedno, zda to nakonec klapne. Ať tak či onak, nikdy vám už nikdo nevezme ten pocit, že jste to zkusili. Že za sebou máte nějaký proces a nové zkušenosti. Že to příště můžete zkusit jinak. Lépe. Rychleji. A jestli se před vás postaví výzva, kterou chcete zvládnout, ale ještě nemáte potřebné znalosti nebo dovednosti i tak vždycky řekněte: Ano, jdu do toho. Jak říká Richard Brandson:
“If somebody offers you an amazing opportunity but you are not sure you can do it, say yes – then learn how to do it later!”
A co že tedy v Americe vlastně dělám?
Jsem tu na letní škole. Celý července tak strávím v Raleigh v Severní Karolíně, kde jsem jedním (a jediným Evropanem) z deseti studentů programu Leaderschip exCHANGE. Tématem je social entrepreneurship a my se tak zabýváme novými trendy, které jsou společensky přínosné, formujeme svoje myšlenky a cizelujeme podnikatelské nápady, se kterými chceme změnit svět.
Prakticky to vypadá tak, že dopoledne máme školu: učíme se představit svou myšlenku ve 30 vteřinách (elevator pitch), definujeme cílovou skupinu, nacházíme persony nebo navštěvujeme místní start-upy, inspirativní podnikatelské matadory a zkušené leadery, od kterých čerpáme inspiraci a znalosti a se kterými konzultujeme naše vlastní nápady. Odpoledne pak věnujeme stážím ve firmách, které vyrostly nebo vyrůstají v HQ Raleigh, což je místní co-workingové centrum, kolem kterého se vytvořila skupina neuvěřitelně zajímavých lidí s ještě zajímavějšími nápady. Dynamiku této komunitě přináší i partnerství s CITRIX Startup Accelerator, díky kterému se to tu jen hemží super vychytávkami. No a večery pak věnujeme teambuldingovým aktivitám nebo představování jednotlivých kultur, ze kterých pocházíme – české, americké, mexické, australské, malajsijské, čínské, ekvádorské a belizské.
Jako stážista jsem se stal součástí Signal Hill, což je konzultační firma, která se zabývá komunikací a leadershipem. Já jim budu pomáhat s novou komunikační strategií a pozicováním na trhu. A asi abych se nenudil, stal jsem se zároveň součástí i start-upu Senior Correspondent. Jak už název napovídá, cílovou skupinou jsou starší lidé a jde o jejich začleňování do digitálního světa a šíření jejich moudrosti. Jde prakticky o zpravodajský server, jehož informační obsah tvoří sami uživatelé. Především veteráni, bývalí političtí aktivisté nebo novináři, kteří se vyjadřují k aktuálním otázkám a událostem a přinášejí tak na věci nový pohled. Jde o bandu staříků a stařenek, kteří hýří energií, své stáří si užívají a v kapsách a kabelkách mají iPhony, na kterých sjíždějí Facebook, Twitter i Instagram. No koukal jsem jak péro z gauče. Těmhle budu pomáhat se sociálními sítěmi a zvyšováním engagementu fanoušků.
Zatím za sebou máme týden a kousek a musím říct, že všechny pochyby stály za to, a že jsem neskutečně rád, že tu mohu být. Že jsem.