Tenhle příběh se začal psát už vlastně před dlouho dobou – v září 2015. Tehdy mi okolnosti/náhoda/osud/vesmír, ať už to nazýváme jakkoli, přinesl zajímavou pracovní výzvu u Emirates. Celé to bylo dost rozpačité, nejasné a zarážející a vyústilo to e-mailem Tomáši, přileť do Dubaje. A potom to bylo ještě o něco více podivné. A pak, nebýt jednoho e-mailu, co jsem odeslal v předvečer svých narozenin, ani bych tu nebyl.
Ale jsem. Odstěhoval jsem celý svůj život na dobu neurčitou do Dubaje.
Mé rozhodnutí odjet bylo bezpochyby dosud tím nejtěžším v mém životě. Z loučení z letiště mám jen jednu fotku – mluví za vše.
Ale ještě lépe než fotka to dokáže přiblížit video. Je to teď můj způsob, jak zůstat ve spojení se světem, který mám nebo jsem měl v Česku. Začnu hezky od začátku:
Den 0: Na Ruzyni
This story actually started a long time ago – in September 2015. At that time, circumstances/luck/fate/the universe, whether we call it, put me in front of a great professional challenge – a job for Emirates. The whole thing was pretty sheepish, confusing and bewildering, and resulted in email with subject Tomas, come to Dubai. And then it was even more strange. Without the one email I sent on the eve of my birthday, I wouldn't be even here.
But I am. I moved my whole life indefinitely in Dubai.
My decision to leave has undoubtedly been the hardest in my life. There is only one picture from that day at the airport – speaks for itself.
But a video can articulate my story even better. It's now my way of staying connected to the world that I have or used to have in the Czech Republic. Let's start from the beginning: