Od vodopádů slz, jež se stále valily z mých očí, jsem musel utéct za pasovou kontrolu, kde jsem těžce lapal po dechu. Jako bych právě doběhl maraton. Jen s tím rozdílem, že mne nepálí plíce. Pálí mne oči. Proč jsem se jen rozhodl odejít do země, které má s tou mou jen pramálo společného? Snad jen den tam má stejných 24 hodin. Co tam budu dělat? Kým tam budu? Kde? A s kým? Sám?
S hlavou plnou myšlenek se pomalu loučím s Prahou za okénkem, kterou smáčejí dešťové provazy. Nebo nemrznoucí postřik, který na naše letadlo neúprosně chrlí muži v blýskavých vestách. Cabin crew cross check. To milé obepínající zatlačení do sedačky a runway se dává na úprk. Řítí se pod koly a já jsem tak stále blíž svému cíli. Dubaj je skoro na obzoru.
A dříve než jsem osušil unavené oči do ubrousků, kterých jsem si nacpal do kapsy celý pakl, když jsme se všichni loučili v kavárně, letadlo vystoupalo mlhou šedou jako myší kožíšek a zaujalo svou majestátnou pozici na nebi. A pod námi je celé moře šlehačky našlehané všemi větry světa. Vybízí k rozkošnickému zaboření malíčku do té sněhobílé nádhery a ochutnávce.
A hele, jsme někde nad Vídní, když se na levoboku objevuje další nebeský koráb a my tak soupeříme, kdo vepíše do oblohy krásnější vzkaz.
Den 14: Na skok do Evropy
From waterfalls of tears, which were rolling out of my eyes, I had to run behind passport control, where I was gasping heavily for breath. Like I just ran a marathon, with the only difference that my lungs did not burn. My eyes burn. Why did I just decide to go to the country that has barely nothing with my home in common? Perhaps the only day there has the same 24 hours. What am I going to do there? Who will I be? Where? And with whom? Alone?
With my head full of thoughts I have to say goodbye to Prague on the other side of the window which is being washed with rain. Or freezing spray men in reflective vests are relentlessly spraying on our plane. Cabin crew cross check. This lovely embracing pushed into the seat and the runway is put into motion. Rushing under the wheels I'm getting closer to my destination. Dubai is almost on the horizon.
And before I dried my tired eyes with napkins, the aircraft climbed the gray mist in color of a mouse's coat and took his majestic position in the sky. And below there is a sea of hipped cream whipped by all the winds of the world. Encourages to sink pinky into the snow-white beauty and taste.
What's up, we're somewhere above Vienna when another celestial ship appears on the port side so we are fighting now, who will fill the sky with more beautiful message.
Day 14: In Europe for a sec