Platil jsem v supermarketu za piva a vajíčka na snídani. Když jsem slečně za pokladnou, se kterou jsen se dal do řeči, podával občanku, chvíli udiveně koukala na mě a pak zase na onen růžový průkaz. Nejsem místní, jsem z Česka a rok narození najdete tady, snažil jsem se pomoci. I know, your accent told me. I’m just suprised why is your ID pink, ušklíbla se roztomile. No a to je vlastně dobrá otázka. Nevím. Zpovzdálí náš rozhovor poslouchal mladík. Přitočil se a začal můj nákup dávat do tašek. Pozorně poslouchal a pak si taky prohlížel moji občanku. Měl upřímné oči. Vyprávěl něco o Japonsku a jejich dokladech. Usmíval se. I já. Tím vnitřním smíchem. Byla to hezká neděle a z onoho supermarketu se rázem stalo mé oblíbené místo. Byl jsem rozhodnutý, že se tam ještě někdy stavím.
Doma mi to ale nedalo. Jsem člověk dobrodružný. Stáhnul jsem Tinder, stálo to za zkoušku. Projel jsem bezpočet tváří, až jsem ho našel – měl tam nějakou vtipnou fotku. Plán zněl jasně: projít fotky, mrknout na Instagram, dát srdíčko a pak se uvidí. Bylo tomu ale jinak, aplikace mě zradila a já mu omylem vystavil stopku. Tinder Plus se v té chvíli jevil jako vynález století. Poctivě jsem zaplatil 10€, abych mohl zvrátit špatné rozhodnutí. Aplikace se ale sama ukončila a po opětovném zapnutí nebylo kam zpět jít. Takže jsem měl Tinder Plus a jinak zhola nic. Naštěstí, Instagram si pamatoval, čí fotky jsem si prohlížel naposledy, tak mě navedl k jeho profilu. Bez váhání jsem sesmolil pár vět v poznámkách, udělal screenshot a poslal to jako direct message. Odpověď dorazila o pár minut později.
Schůzku jsme si smluvili na úterý. Čekal v kavárně u univerzity. 6 stop vysoký hezoun s hnědýma vzpurnýma vlasama do všech stran a modrošedýma očima, ramenatý, na nohou Vansky a ponožky do půli holení. Povídali jsme si. O rodině, o škole, o jeho práci, o mém programu v Raleigh, o jeho zálibě v japonské kultuře. Smáli se, procházeli po kampusu, vyprávěli své příběhy. Bylo to příjemné. Na čtvrtek jsme si domluvili kino. Výběr nemohl být lepší – šli jsme na Inside Out: animák z pixarovské dílny. Heuréka. (Mimochodem, film boží.)
A pak už jsme se potkávali pravidelně, kdykoli to šlo. Pozval jsem ho na náš mezinárodní večer, kam dorazil i se spolubydlícím, se kterým o týden později vyrazilo pár lidí z programu na túru. On mě na oplátku pozval na oslavu narozenin jeho kamarádky. A další víkend jsem se všichni vypravili na klasickou, americkou, studentskou houseparty, kam nás pozvali. Na mé doporučení pil Plzeň.
Nic z toho by se nestalo, kdyby na začátku nebylo to známé šimrání v břiše, odhodlání a série ojedinělých událostí, které vyústily v můj prospěch. Někdy se prostě neuvěřitelné příběhy skrývají na místech, kde bychom je podle ostatních neměli hledat. Hledejte je. Z celého srdce a s očima navrch hlavy.
Když jsme pár dní před mým odjezdem koukali u něj na film, v nestřežený moment jsem mu do knihy Japonština pro pokročilé schoval dopis. Obsahoval jeho skicu, pár řádků milých slov a stovku. To aby si na Ruzyni něco koupil, než ho vyzvednu, až se naše cesty zase jednou spojí.
Miluji připravovat překvapení a miluji být překvapován. Miluji příběhy. Jejich čtení i jejich psaní. Hledejte příběhy, pište jim děj.